Rozvoj umělé inteligence není pouze otázkou softwaru. Za každým novým modelem stojí rozsáhlá infrastruktura – výkonné čipy, datová centra, elektrická energie, sítě a cloudové služby. Právě proto se z AI stal i příběh o masivních kapitálových výdajích. Velké technologické společnosti pokračují v budování infrastruktury potřebné pro provoz a další rozvoj AI. Podle aktuálních odhadů Bank of America Global Research by Microsoft, Alphabet, Meta Platform, Oracle a Amazon mohly v roce 2026 společně vynaložit na AI infrastrukturu téměř 800 miliard USD. Společnost Gartner odhadla, že celosvětově by se v roce 2026 mělo do této oblasti nalít astronomických 2,52 bilionu USD, což představuje nárůst na úrovni 44 procent v porovnání s předchozím rokem. Taková čísla přirozeně vyvolávají otázku, zda bude poptávka po AI službách růst dostatečně rychle na to, aby měla výše investic efektivní návratnost.
První vítězové jsou již známi
Někteří dodavatelé infrastruktury již z boomu výrazně profitují. Jedním z nejvýraznějších příkladů je Nvidia. Její grafické procesory se staly základním stavebním prvkem moderních AI datových center. Společnost však není jediným článkem řetězce. Na růstu AI infrastruktury se podílejí i výrobci paměťových čipů, polovodičových zařízení, datových úložišť či samotní provozovatelé datových center. Právě SK Hynix, Nvidia či další dodavatelé ukazují, že první fáze AI boomu vytváří hodnotu zejména na úrovni infrastruktury. Velkým otazníkem pro investory však zůstává, zda i firmy, které tuto infrastrukturu nakupují, budou z dlouhodobého hlediska prosperovat.[2]
Nejdůležitější otázka zní: Kdo bude platit?
Technologické společnosti mohou investovat miliardy do AI, no samotné investice ještě neznamenají zisk. Aby se celý ekosystém udržel, firmy budou muset své AI produkty a služby monetizovat. To znamená, že zákazníci – od velkých korporací až po běžné uživatele – budou muset být ochotni za ně platit. Právě zde se může nacházet největší rozdíl mezi dnešním AI boomem a technologickou revolucí, kterou jsme zažili na přelomu tisíciletí. Technologie může být úspěšná, no investor může přesto prodělat, pokud za její budoucí potenciál zaplatí příliš vysokou cenu. [3]
AI může vytvářet hodnotu, ale i ničit marže
Společnosti investují do umělé inteligence proto, aby zvýšily produktivitu, snížily náklady nebo vytvořily nové zdroje příjmů. Pokud však budou ceny AI služeb v důsledku konkurence klesat, část očekávaných zisků může zmizet. Pro investory proto nebude rozhodující pouze to, kolik firma do AI investuje, ale především kolik dokáže z těchto investic vydělat.
Kde se skrývá budoucí potenciál?
Investiční příběh se postupně může přesouvat od samotných výrobců čipů ke společnostem, které dokážou umělou inteligenci efektivně využívat. Zajímavé proto mohou být firmy působící v oblasti cloudových služeb, kybernetické bezpečnosti, softwaru či automatizace. Pokud se AI stane běžnou součástí podnikání, a již dnes vidíme, že se na trhu etabluje obrovskou rychlostí, hodnota nemusí zůstat pouze u společností, které dodávají výpočetní výkon. Může se přesouvat i k firmám, které dokážou AI přetavit do vyšší produktivity a reálných příjmů. To zároveň vysvětluje, proč se u technologických akcií vyplatí dívat dále než pouze na růst tržeb. Důležité jsou marže, cash flow, kapitálové výdaje a návratnost investovaného kapitálu. [4]
Co když se tempo investic zpomalí?
Aktuální obavy z možného zpomalení vývoje AI již dokázaly výrazně rozhýbat nejen nervozitu investorů, což se přetavilo do akcií polovodičových společností. V září 2026 se pod tlak dostaly například Nvidia, Micron či Marvell poté, co představitelé významných AI společností upozornili na potřebu opatrnějšího tempa vývoje. Neznamená to automaticky konec AI boomu. Poklesu hodnoty čelila mimo jiné i SoftBank, která má investice v OpenAI. Může však jít o připomenutí, že akcie technologických společností jsou dnes ve velké míře závislé na očekáváních pokračujícího růstu investic. Pokud by se kapitálové výdaje velkých technologických firem začaly zpomalovat, dopad by se mohl přenést přes celý dodavatelský řetězec – od výrobců čipů až po datová centra. [5]
Bublina nebo investiční supercyklus?
Výše zmíněná fakta neznamenají, že AI boom musí být klasická bublina. Může jít o skutečný technologický supercyklus, který bude měnit produktivitu i fungování celých odvětví. To však neznamená, že všechny společnosti spojené s AI budou automaticky úspěšné. Historie finančních trhů ukazuje, že i velké technologické revoluce mohou vytvořit období, kdy očekávání investorů předběhnou fundamenty. Internet byl skutečnou revolucí, no dot-com bublina ukázala, že správná technologie ještě neznamená správnou cenu akcie. Při AI proto může být nejdůležitější rozlišit mezi společnostmi, které AI dodávají, společnostmi, které ji financují, a těmi, které ji dokážou přeměnit ve skutečný zisk. [6]
Investoři by měli být obezřetní, aby si vybrali správně
Odpověď na to, kdo bude na konci dne vítěz a kdo poražený, zatím není jednoznačná. Část nákladů nesou technologické firmy prostřednictvím obrovských kapitálových výdajů, část zákazníci, kteří platí za AI služby, a část investoři, kteří financují rostoucí valuace společností v sektoru. Jedno však můžeme říci již nyní s jistotou: AI boom bude muset časem přinést ekonomickou návratnost. Pokud se podaří přeměnit miliardové investice do čipů, datových center a softwaru ve vyšší produktivitu a nové příjmy, dnešní vysoké investice mohou být začátkem nové éry hospodářského růstu. Pokud však očekávání ponesou rychleji než skutečné zisky, účet může být pro investory, kteří vloží svůj kapitál do nesprávných firem, mnohem vyšší, než se dnes zdá. Proto možná u AI není nejdůležitější otázka, zda tato technologie změní svět. Spíše to, kdo bude vlastnit infrastrukturu, kdo bude inkasovat příjmy a kdo nakonec zaplatí za AI růst bez přiměřené návratnosti své investice. [7]
[1,2,3,4,5,6,7] Výhledová prohlášení vycházejí z předpokladů a aktuálních očekávání, která mohou být nepřesná, nebo z aktuálního ekonomického prostředí, které se může změnit. Taková prohlášení nejsou zárukou budoucí výkonnosti. Zahrnují rizika a další nejistoty, které lze těžko předvídat. Výsledky se mohou podstatně lišit od výsledků vyjádřených nebo implikovaných v jakýchkoli výhledových prohlášeních.
